Tak přátelé ten nejhorší spánkový deficit mám za sebou a můžu tak napsat pár řádek o cestě pro "woodyho". Bylo to v podstatě impulzivní a dobrodružné nabytí skvělýho kousku na který jsem narazil v podstatě náhodou. Takže popořádku
Byl uterý kolem 2 hodin ráno, dodělával jsem nějakou práci a už jsem na to pořádně neviděl a jen tak z legrace jsem do googlu napsal mini "countryman for sale" a myslel jsem si jak se objeví jedna větší bavorácká obluda vedle druhý a půjdu spokojeně spát, auto jsem v podstatě vůbec nepotřeboval naopak, potřebuju se spíše jednoho zbavit. No "prásk" dostanu mezi voči inzerát z nějakýho british serveru. Woody po kompletní renovaci, jedna fotka, jmeno majitele email, cena...a ta cena byla fakt dobrá, taková jako hodně dobrá až mě to probralo k aktivitě a napsal jsem email a požádal o další fotky. Za 10 minut na to přišla od pana Phila odpověď a odkaz na flikr galerii. Druhej den to posílám Voráčovi a to hovado Náhorský místo aby mě poslal do řiti co blbnu mi říká do telefonu. "Pěkný hele, takže ja mam od utery volno až do čtvrtka tak jedem ne, potřebuju nějaký díly v anglii."
No tak jo...po mailu jsme si ve čtvrtek s Phillem placli, ja pošachoval pracovní kalendr (čehož teď lituju..padá mi to na hlavu jedno za druhým) a v úterý v 18:00 středoevropského času odjezd.
Cesta tam byla fajn, kecali jsme, mě po macdonaldu palila žáha tak že jsem si zapaloval cigára krknutím, trajekt co jsme chtěli jsme nestihli a naspali asi hodinu každej, ale dobrodružství bylo započato...mimochodem už to nikdy neudělám
a nebo možná někdy, ale za dlouho. Před naloděním na trajekt si mistr Vé vzpoměl že neví jestli do anglie pouští jen na občanku
...pouští..uff
Po zkritizování všech účastníků zájezdu na trajektu jsme se vylodili v Doveru za "krásného deštivého počasí"
Tam nás proškolili celnici, nebo co to bylo. Co prej jedeme dělat, jak dlouho se známe, a jak dlouho má voráč auto a jak dlouho se zdržíme (hledal jsem mezi námi kdo z nás je nepřizpůsobivej rom, že se bojej abychom nepožádali o azyl, ale ani ja ani martin, jsme na romy nevypadali. No ale hipie van má prostě svý kouzlo). Zapotil jsem se ve chvili, kdy mi celnik rika "Je to auto zaplaceny?" Pikosekundu mi to šrotovalo a říkám že jo a další pikosekundu mi to došlo a modlil jsem se aby nenašli naší tajnou (v podstatě oficiální) schránku ve který bylo našich 10 tácu liber ve dvackách.
Ale pustili nás a my frčeli dalších 380 majlí směr Notingham. Po cestě zastávka na pumpě jenom pro kamiony a přesmažený smradlavý fish and chips mezi pořádnejma chlapama. Ta ryba měla tvar podrážky a klidně bych se s ní do toho kamionu vloupal, ale zbaštíno, vyfocenej automat na pornodívídíčka..je evidentní že život truckera je osamělej, automat byl vykoupenej..a odjezd na místo. Dorazili jsme kolem patý večer a počkali na Phila, kterej si to k našemu znechucení pro nás přihasil vaginonautem (čti renault) a odjezd k němu do dílny. A tam stála stará dáma
Oblejzali jsme to, Voráč svým kritickým okem prolejzal nedostatky, to ho baví a mě začínalo být čím dál víc zle...chřipka pod rouškou drobného deštíku udeřila v plné síle, boule za ušima, zimnice a celkem blbá nálada.
Jeli jsme se projet. Phill byl nervozní už když jsem citovka řídil já, když řidil voráč byl bledej jako já s chřipkou a většinou se koukal z okýnka někam do temného deštivého nebe, ještě klika že s námi nejel Ubl, kdyby ten mu ty dvě majle odřídil, tak by Phill vyskočil, utíkal do pole a sám by se ulovil a v zubech odnesl páníčkovi. No Phill byl fajn, takovej britskej "restaurátor" Tu mu někdo udělá klempířinu, tu mu někdo rozleje lak a on pak nějak skladá auto dohromady, to ho evidentně baví. Ale ne zas natolik aby zalícoval dveře, nebo obrousil "woody prkna" ale auto bylo prostě za ty prachy dobrý. Ještě jsme našli od klempíře narafičenej šroub držící zadní rám, kterej někde ztratil matku..uhádali jsme cenu a vyrazili. Nadšeně jsem sedl za obří tenkej volant, je to jako když držíte něco co jste si vyrobili z kabelu od televize (podobnej volant ma truck road simulator v kine v letnanech), a hurá do levostranýho provozu s pravostraným řízením a řazením, které při trojce a čtyřce potřebovalo k úspěchu speciální notinghamské zaklínadlo. S Voráčem jsme byli domluveni, že zkusíme kolik auto jede, tak jsem mu naložil a po 100 majlích mu volám, že tlak voleje v motoru je na nule. Mimochodem, protože měl můj telefon s navigací tak mi pujčil svůj druhej telefon. Teda on tomu říkal telefon, ja bych to dal do muzea těžítek..ale budiž, za rachotu motoru hvizdotu větru v nelicovanejch dveřích jsem neslyšel ani hovno, ale nahlásil jsem tlak oleje, Martin mě předjel a už jsme stáli na parkovišti.
Voráč dramaticky vytahuje měrku oleje, zkušeně promne olej v prstech asi jako porodni bába co kontroluje kvalitu mateřskýho mlíka a se zachmuřenou tváří, jak to umí jenom on, se otočí a hlasem zkušeného technického komisaře hlasí "Je to v hajzlu, v oleji jsou špony, to auto prostě nemá šanci dojet, hoď mu to na hlavu"
V tu chvíli se mi udělalo ještě víc mdlo, byla mi zima jak nikdy (oblékl jsem se stylově britsky ale z pohledu termoregulace organismu úplně na houby...jako na motýly jak se říká), nemohl jsem zastavit třas celýho těla a chtělo se mi zvracet. Skondr si zase jednou koupil auto..zase šrot
No nic, jeden čaj jsem rozlil, druhej už vypil a volám Philovi ať si vezme nadheru zpatky, že chci svuj pytel dvacek. Jak už to bývá, nelíbilo se mu to a tak jsme se nedohodli. Dopili jsme čaj a že si na chvíli zdřímnem, přeci jen noc moudřejší večera. Dali jsme 4 hoďky spanku v totální zimě, ja měl hlavu ve spacáku u nohou a dejchal jsem si na zada.
Ješte před tím, než jsme zalehli si Martin vzal sekyru a jal se spravovat tlak v motoru..gamedájá jupí jupí jééé...vypadal jak z reklamy na Hornbach, ale zatloukl nějakej ventil a tlak motoru se zvýšil a tak jsme ráno vyrazili směr londýn a minispares. To už jsme auto šetřili a radovali se z každý ujetý majle..do minispares jsme dorazili v předstihu a jali se hledat kolem mini dilnu, kde by nam vyměnili volej za povidla, ktery budou trochu tlakovat a protože skondr má kliku, tak ob dva rohy za minispares byl worshop DC minis, kde nam vyměnili 15 40tku za pořádnou 20 50ku. Zatímco ja jsem měnil olej martin nakupoval a nakupoval...a nakupoval..a nakupoval, pořád nakupoval, stále nakupoval a po 2,5 hodinách nakupování nebyl mezi bednama výfuků a skel a kol vidět, našel jsem ho náhodou, když jsem si šel prohlídnout zrcátka v showroomu.
Po vydatném nákupu, jsme vyrazili směr Dover, Calais a Praha..pojedeme dokud to pojede, až to přestane jet vyspíme se a uvidíme co dál
Líbilo se mi naše punkový rozhodování o našich osudech. Ale ono by se mi s horečkou, dvěma brufenech a červenýma očima líbilo jakýkoli rozhodnutí.
Nicméně dover jsme dali, sice pozdě ale přece. A pak už jsme frčeli zpět s nějakýma pauzama jsme v podstatě jeli v autě asi 19 hodin...rychlostí 85 v hodině, štípaly mě oči od smradu z výfuku, kterej se v kombiku umi vplížit dovnitř jako james bond do hangáru s jadernou zbraní, nějak jsem měl hlad, bolela mě hlava..a když Voráč křižoval dva pruhy, stavěli jsme na odpočinek. Martin mi ještě opravil topeni, protože prvních 200 Km jsem jel s vypadlou hadicí od topení a umrzaly mi postupně prsty na nohou. Martine díky za všechny tvé technické zásahy i ten tou sekyrkou
Mimochodem jet s tím třetím nejmenším autě na světě a proplejtat se německou dálnici v 80tce...už to bylo v podstatě sebevražedný a my bysme teď měli s Voráčem hrát mariáš v Bohnicích.
Ale nakonec jsme to dohráli až do konce. Woody je super, na těch tenkejch galuskách a s tím volantem je to neskutečná prdel. Užívám si to a navíc ještě zatím vystupuju do chodníku. Hledáme novej motor, protože tenhle vypadá že kdysi ve fabrice řekl kamošce převodovce "Vidět Prahu a můžu zemřít"..no vypada to že tady zemře i s kamoškou převodovkou, ale jinak je to super kára. A jsem nadšenej, že se nám to povedlo. Jsem rád, že jsem nevzal Míšu sebou, asi by to odstonal jako já, jsem rád že Phill byl škrt a nevzdal se pytle dvacek.
A jsem rád že se mnou jel Martin, byl to parťák jak se patří
kdo by to do něj řekl před šesti lety kdy hudroval "že jsem další idiot co si koupi minika a vi o tom hovno a řeší zrcátka" Teď jsme spolu přivezli kousek historie. Co na tom, že se mi Suchta bude smát, že moje prkna vypadají jak stlučená na koleni, nebo že někdo bude šťourat že lak není uplně nejvíc..nebo že mám novější tacho....ja jsem fakt rád, že tenhle zážitek mám a woody je další parťák se kterým to všechno prostě plyne pomaleji.
Tak zas někdy za louží...Díky Martine, díky osude, že jsi mi přihrál autičko, který ještě v mým životě sehraje zajímavou roli, to vím už teď. Dobrou, jdu dohánět spánkový dluhy...
Přihlásit se
Registrovat
FAQ
Hledat
takže situace vážná.. Libor s bejvalkou v Yarisu přede mnou.. já pokerface a puls 180.. ale prošlo to a tak jsem de facto trestným činem obohatil svůj život o další Mini.. byl sníh.. mínus 10stupňů, topení skoro nefungovalo a poláci se nestačili divit, jak jsme přijeli v malém autě 3 a bez vozíku.. začali vybalovat z kufru zimní sadu kol, baterku, povinnou výbavu a strojili auto do vzhledu pravidelně jezdícího.. naneštěstí aby zapůsobili zachovalým stavem nechali den předem ještě vyčistit čalounění a sedačky mokrou cestou.. takže v autě jsem seděl na ledu a pak to taky pěkně odstonal.. nedovezl jsem si sice jako ty kus historie.. nejel jsem pro něj tak daleko, ale naprosto s tebou soucítím, protože vím, že po takových zážitcích k tomu autu přilneš.. a je jedno kdo ti co říká.. v duchu je posíláš doprdele.. po pár tequilách klidně i otevřeně.. ale to auto je prostě tvou součástí.. "a dokud tě nezabijou, nebo si ono nenajde lepšího" (Hvězdná pěchota) tak bude napořád..
