Pozor! je to dlouhé..
bez kafe nečíst
Když jsem se loni na internetu dočetl o této nové soutěži, která se pyšní podtitulem "jediná zimní rally pro historická vozidla", už tehdy mě zaujala a měl jsem chuť vyrazit. Bohužel tehdy to nevyšlo.. řekl jsem si příští ročník snad.. A vida.. rok se s rokem sešel a já se přihlásil na v pořadí už 2.Severočeské Monte-Karlo, který pořadatelé situovali opět do nádherné krajiny v okolí Liberce.. Ne není to omyl.. vím, že Monte-Karlo se píše s „C“, ale po předchozím ročníku, kdy pořadatelům údajně přišel výhružný dopis z Monaka, museli proto takhle šalamounsky název pozměnit, aby se až tak moc okatě nepodobal stejné pojmenované soutěži historiků. Podle propozic to měla být rally vracející se svou podstatou k samým kořenům automobilových rally, kdy Monte kralovaly právě Mini Coopery a především soutež nasáklá atmosférou toho pravého dobrodružství za volantem.. "300 kilometrů po co nejméně zpevněných cestách" a vůbec formát celé akce je skutečně jedinečný a originální.. Třídenní rally, kdy každá etapa je omezená časovým limitem do kterého musíte projet časovou kontrolou.. průměrná rychlost doporučená mezi 30-40km/h v hornatém terénu a na klikatících se cestách dávala každému prostor pro jízdu na jakou se cítil a mohli jsme si dovolit i nějaké to bloudění, kterého bylo sice minimálně díky skvěle propracovanému itineráři, ale které ke každé orientační soutěži prostě patří.. Po cestě rozmístěné utajené průjezdní kontroly, to abychom si tu trasu nijak nezkracovali..
Do každé denní etapy bylo zařazeno po dvou měřených uzavřených úsecích, které se ale nejely na maximální rychlost a nejrychlejší čas, což by z hlediska různých ročníků a výkonů účastnících se vozidel samozřejmě nebylo objektivní, proto kritériem k hodnocení byla „jízda pravidelnosti“. To znamená v praxi zajet 2x měřený úsek v co možná nejmenší časové odchylce.. A jak se později ukázalo mistři v této disciplíně to umí zajet s odchylkou jen pár desetin sekundy. Nám by sice vyhovoval systém 1 seznamovacího kola a až pak dvou měřených (aspoň v té Sosnové), protože když jedete po neznámé trati, tak ten čas je samozřejmě ovlivněn neznalostí trati + podmínek na ni a rozdíl mezi jízdami značný než když jedete 2 kola na trati kterou už znáte a tak ty rozdíly budou mnohem menší.. Třeba nám rozdíl časů na okruhu v Sosnové, kdy jsme se v první jízdě seznamovali kudy a jak jet a tou druhou jízdou, kdy jsme si to už vážně užívali naplno, dělal 12s a těch 12s bychom správně měli stát před cílem a čekat na náš čas z první jízdy.. ale to mi příjde docela škoda.. raději zinkasuju tučnou penalizaci a smířím se s tím, že nic nevyhraju než abych si pokazil tu radost z jízdy..
ale to v žádném případě není výtka.. člověk ví do čeho jde a chápu, že 3kola (třeba 1neměřené+1 měřené s letmým startem a pak další v druhém sledu) už by bylo asi až příliš velké zdržení a zabralo by to až příliš času.. Každopádně nás za ty 3 soutěžní dny čekala celková pořádná dávka kilometrů a přitom si to zachovalo ráz přátelské akce, kdy pomoc od projíždějících posádek na sebe nenechala nikdy dlouho čekat.. A dokonalá podpora ze strany pořadatelů a sponzorů při pohoštění už byla jen třešničkou na dortu..
Ale od začátku..
čtvrtek:Naše účast byla podmíněna tím, že bude s čím jet.. a když se start s Innocenti zadrhl, tak bylo jasné, že buď nepojedeme vůbec nebo se musí vymyslet jiný plán. Takže nezbývalo než vzít Mini a doplnit dvojici už přihlášených knedlíků na trio. A jelikož je to ze Severní Moravy do Podještědí pořádný flák cesty a ve dvou se určitě lépe jede, tak druhou posádku vytvořil Libor se svým spolujezdcem Tomášem na Fiatu 127. vyrazili jsme ve čtvrtek dopoledne s tím, že těch 340km musíme zvládnout do 17h, kdy končila registrace posádek a abychom se ještě stihli ubytovat před startem noční 1.etapy, která nás zavedla do vesničky Josefův důl, kde byla připravená první měřená zkouška. Nakonec se ukázalo, že to byla jediná zkouška z celé rally, která byla celá na sněhu, o to ale byla zajímavější a moc jsme si ji užili.. kolem tratě stáli diváci a povzbuzovali. Místy plápolaly ohýnky a spolu s pronikavým světlem z přídavných světelných ramp na autech to byla krásná podívaná pro všechny. Jediným kdo měl v ten den problémy bylo ono nádherné BMW 2000CS, které při sjíždění jednoho lesního úseku nezvládlo zcela ledem pokrytou zatáčku a skončilo zapíchlé ležet na břiše ve sněhové závěji odkud mu pak museli pomoci až hasiči.. Po odjetí krátké „jen“ 55km etapy byla časová kontrola a konečná v pivovaru Konrad ve Vratislavicích nad Nisou, který byl hlavním útočištěm rally a taky jedním ze sponzorů akce a v jehož areálu se nachází i automuzeum pořádajícího klubu (které jsme si v dalších dnech mohli prohlídnout) Všichni se rozprchli do domovů nebo po hotelech v očekávání co nám přinese příští stěžejní den..
Pátek:Páteční program začínal slavnostním představením účastníků na Libereckém náměstí. Ideální místo pro nafocení aut a příležitost pro kolemjdoucí zavzpomínat na dávné časy. Po odstartování nás tratě provázely po horských cestičkách Lužických hor. A vše hladce směřovalo k hlavnímu cíli, čímž byl Automotodrom v Sosnové, kde jsme měli mít první ze dvou pátečních měřených úseků.. Po jedné z průjezdních kontrol jsme zpozorněli, protože se začal ozývat klepavý zvuk z přední nápravy, který nabíral na intenzitě, takže jsme se rozhodli zastavit.. Ale než jsme tak stihli udělat, tak nás předběhlo levé přední kolo.. no průser.. motýlkové originál anglické podložky se šteftovými nádstavci, které jsem na auto dal z estetických důvodů ať to není na té zimní sadě kol úzké jako tramvaj, a které až do teď spolehlivě sloužily několik let neunesly nápor a zatížení jenž jsme na Mini naložili a ustřihly se 2 štefty.. co teď? Náhradní štefty u sebe nemáme.. Vzpomněl jsem si na Martina Voráče z pražské dílny Old Garage, který anoncoval, že se do Sosnové v pátek pojede kouknout.. zastihli jsme ho naštěstí ještě v Praze, takže vzal vše potřebné a přispěchal s náhradními štěfty, takže jsme ještě stihli dokonce i odjet obě měřené jízdy v Sosnové.. Tímto velké díky klukům z Fiat klubu za prvotní pomoc a Martinovi za doslova velice rychlou asistenci a technickou podporu, kdy se přiřítil z Prahy téměř v rekordním čase a ještě pak stačil zkouknout podstatnou část programu v Sosnové.
Takže sice s hodinovou penalizací, lehkým poškozením auta, ale za to zase při náladě jsme dorazili na autodrom v Sosnové a těšili se, že si zajezdíme i tady.. Pořadatelé slibovali, že oproti loňskému ročníku se přidá k asfaltové části i šotolinová včetně slavného přejezdu přes most, kde zcela ztratíte orientaci, protože kolem sebe ani před sebou nevidíte nic než nebe na horizontu. Hned jak jsme přijížděli, tak jsme si všimli jak majitelé ze svých miláčků zklepávají onuce bláta.. Co to? Ráno totiž na Sosnovou zavítala stáj Škoda Motorsport a se svou Fábií S2000 prý tak rozjezdila ty kaluže, že nebylo úniku před všudypřítomným blátem.. To jsme poznali po naší první jízdě, kdy už nebyla barva mého Mini modrá ale spíše hnědá jak jsem projel nebojácně tou obrovskou kaluží s blátem skrz.. Ale aspoň vypadal jako správný rallyový vůz.. Druhé kolo jsme si užili mnohem víc a rychleji, takže rozdíl časů byl 12s.. BlackVM mě sice chtěl zabrzdit, ať si počkáme na čas, ale kdo by při „syndromu nasazené helmy“ poslouchal dobré rady kamarádů a navigátorů.. aspoň že jsme si to užili..
Druhá etapa pak pokračovala přejezdem přes útulný a krásný motorismu zaslíbený zámeček v Lobči, kde nás čekalo občerstvení a moc milá společnost zámeckého manželského páru a pak hurá do Bělé pod Bezdězem, kde se rodí nový motoristický areál a který i aktuálně využívá Škoda Motorsport pro testování svých zběsilých Fabií S2000. Tam už obě jízdy probíhaly opět pro převážnou část startovního pole jako noční. Všechno klaplo tak jak mělo a pak už jen účastníky čekal návrat na základnu do Vratislavic nad Nisou do areálu pivovaru.
Celkově jsme tedy v pátek najeli 180km + 2x2měřené úseky.. není proto divu, že jsme po večeři dali sprchu a usli jak mimina..
Sobota:Třetí etapa byla ve znamení přejezdu Ještědského hřebenu a dále do Orlických hor. Vedla nás krásnými serpentýnami v řídce obydlené krajině a někdy jsme museli dlouho čekat než se objeví auto v protivce. Dojeli jsme na start prvního sobotního měřeného úseku, což byla cesta mezi poli v obci Vítkov. Měli jsme info, že jsou tam až půlmetrové závěje a že se jim musíme vyhnout jízdou po blátě.. vyrazili jsme a závěje projeli v domnění, že už je máme za sebou.. jenže to nebyly ty pravé.. z čista jasna se za horizontem na rovince kilometr před cílem objevila taková masa sněhu, že jsme v té rychlosti nestačili udělat vůbec nic a pěkně jsme se do ní zapíchli.. až tehdy nám došlo, že tohle je to místo a tím blátem je myšleno to, že se to objíždí po vedlejším poli, které už bylo patřičně rozježděné, takže všechna auta už vypadala zablácená skoro jako my po Sosnové.. zatímco ostatní nás doháněli ve špinění svých aut, tak to naše Mini bylo zabořeno v těžkém mokrém sněhu až nad spodní hranu dvěří a leželo pěkně na břiše.. přišlo na řadu vysvobozování pomocí lopaty, několika párů rukou (opět kucí šikovní od Fiatu díky) a v konečné fázi i lano na Land Roveru Defenderu, což trvalo víc jak půl hodiny.. budiž nám útěchou, že takhle skončilo i pár dalších a úsek byl nakonec anulován..
Jako by to pořadatelé tušili, tak nám po tomto měřeném úseku přichystali do programu oběd v místním motorestu, takže bylo dost času na načerpání nových sil a optimismu do dalšího přejezdu a měřeného úseku na lesní cestě v Novém Městě pod Smrkem, který byl tentokráte zpoloviny ve znamění čistého ledu.. Nikdo si neodnesl žádné větší šrámy.. možná to bylo i tím, že už se každý po 3 dnech ježdění a závodění cítil dost utahaný a před blížícím se koncem rally už šetřil sebe i techniku..
v sobotu nás tedy dohromady čekalo 140km + 2x2 měřené úseky..
Vyhlášení:Zpátky do pivovaru jsme dorazili v 17h a vyhlášení bylo naplánované na 19h v místním motorkářském klubu.. Nedělali jsme si žádné ambice na úmístění, protože se nám po celou rally dařilo neplnit hlavní hodnotící kritérium, tedy jízdu pravidelnosti.. ale zajímalo nás jak to všechno dopadne. Milým překvapením bylo to, že každá posádka, tedy jak řidič, tak spolujezdec si odnesly pěknou pamětní plaketku s logem letošního Monte a vlastním startovním číslem..
Hodnotil se jak každý den zvlášť, tak samozřejmě absolutní pořadí.. mezi zajímavými ohodnocenými kategoriemi byly „lopatáři akce“ tedy posádky Saabů které nejvíce pomáhaly při vysvobozování aut ze závějí, tak největší „divočáci rally“… právě tato individuální nelegální kategorie byla jediná kam se našemu Mini národu podařilo propašovat jednoho z nás.. na třetím místě se umístil Minik posádky Kubíček/Šafránková, který dodržoval svižné závodní tempo i v obcích a po celou dobu rally.. Pak mělo Mini v hlavní roli 15vteřin slávy pro sebe ještě jednou a to v kategorii, kde jsme se sešli na pódiu posádky všech tří Mini ve startovním poli a převzali si ocenění za nejšpinavější auta rally
Cesta domů:Po vyhlášení jsme se rozloučili a vydali se na dlouhou předlouhou cestu domů.. Kousek před Hradcem-Králové se ale začal ozývat takový zvuk, který se nedalo přeslechnout ani ignorovat (což někdy v Mini funguje) neb nabíral na intenzitě a vážnosti.. takže chtě nechtě zastavit v noci na pumpě..sundat kolo a doufat, že je to jen nedotažená matka nebo jiná banalita.. obhlídka nic neukázala a jet se s tím nedalo.. takže nezbylo než se hlemýždím tempem 9km/h kdy to mlátilo nejmíň doplazit k 3km vzdáleném hotelu, přečkat noc a počkat na O.T. s vozíkem, který kvůli nám musel zrušit své plány za čež jsme mu nesmírně vděční. Protože ale oprava na místě nebyla moc reálná, jelo se až do Brna.. kde se přišlo na to, že na onom kole, která nám upadlo den předtím je zcela vyřízené ložisko, kdy jedna kulička úplně „nějak neznámo jak“ chyběla.. vyměnilo se tedy ložisko a naše anabáze skončila až v neděli večer kdy jsme dorazili šťastní a vyčerpání domů. Ironií osudu je to, že nejvíce sněhu na cestě a silné sněžení jsem za posledních 5 dní zažil posledních 40km před domovem, kdy bylo na cestě tolik sněhu a sněžilo tak hustě, že jsme v koloně jeli těch 40km přes hodinu..
Hodnocení:Co dodat závěrem? Na akci jsem odjížděl s obavami jestli to nebude jen další veterán sraz s vyjížďkama po okolí, ale akce mě velice mile překvapila.. co překvapila.. přímo nadchla.. obě severomoravské posádky si slíbily, že by rády příští rok jeli taky a možná i spolujezdci vzali svá auta, neb se jim to líbilo i jako navigátorům a chtěli by si to užít i za volantem.. Za sebe říkám, že se tam chci i přes technické problémy co nás letos postihly vrátit, protože se mi ta akce nesmírně zamlouvala a doufám, že i tento report pomůže k tomu aby se o Monte Karlu dovědělo více lidí.. protože větší povědomí, více účastníků a větší různorodost akce budou jen přínosem..
Rozhodně bych rád poděkoval panu Bumbovi a celému jeho týmu pořadatelů, protože si na sebe vzali nesnadný úkol, který s obdivuhodnou bravurou zvládli za čež jim náleží i upřímná gratulace.. Bravo Monte!
naše fota:
http://www.canyon.wz.cz/?path=./Obrazky ... 009_Ondra/
zajímavé fotky z netu ostatních fotografů:
http://www.canyon.wz.cz/?path=./Obrazky ... ky_z_netu/
další reportáže z průběhu rally možno shlédnout na
www.automuzeum.cz
Přihlásit se
Registrovat
FAQ
Hledat
