Po 14dnech jsem se dostal k tomu abych Vám zprostředkoval pár dojmů:
No tak je to zdárně za náma.. Nabízí se poznamenat „Díky Bohu!“ A to bez újmy na zdraví.. ať už obou posádek Mini nebo početných diváckých kulis kolem trati.. Auta si nějaké šrámy sice odnesla, ale nic zásadního.
My jsme tuhle soutěž pojali už předem jako intro pro budoucí Lubovo (BlackVM) rally závodění s Clubmanem.. Takže Couberténovské „..Zúčastnit se..“ jsme skloubili s Dakarovským „..Hlavně dojet..“. A jelikož jsme jeli „Ve stopě Valašské zimy“ úplně poprvé, takže se tomu podřídila i rychlost, neb itinerář co jsme dostali až těsně před startem byl stejný jak ho znáte z Mini Rally a to uznáte, že to je spíše na oči, protože hledáte kde po těch několika stech nahlášených metrech máte mít onu zaznačenou odbočku a za kterým horizontem má být obávaný zpomalovací retardér.. takže jsme celý závod jeli abychom udrželi auto za každou cenu na trati.. a i tak to někdy bylo dost divoké..
Když se na youtube podíváte na videa, uvidíte místní borce ve stodvacítkách, Favoritech a Felícicích, jak si to pěkně pošlou do zledovatělé ostré dvěřmi napřed a drží zarputile.. buď jim to vyjde a jsou králi okamžiku za bouřících davů, anebo se opřou do bariéry jak ve Švédské rally a ta je buď podrží anebo nekompromisně pošle ven.. ovšem i tohle je divácky ohodnoceno velkým aplausem a hned k autu uvězněného v závěji běží několik ochotných záchranářů, co jsou skoro ochotni obětovat se, jen aby to auto vytáhli.. špína nešpína.. když na to příjde, klidně si vám lehnou na kapotu jen, aby vám zatížili předek a vy mohli onen obávaný kopec „Barák“ vyjet..
Počasí bylo sice pěkné, ale dost ošemetné.. Opravdové Monte Carlo.. chyběla nám jen „babička Panniziová“, aby nám poradila jestli bude lepší obout řetězy nebo ne.. ráno jsme začínali na komplet zmrzlé trati.. sníh a led.. druhá etapa odpoledne se už jela za slunečných 10st. plusových teplot, takže si dokážete představit jak se trať měnila po průjezdu 130 posádek .. rozbředlý sníh a led střídal mokrý asfalt. A o tom, že to nebylo jednoduché pro nikoho svědčil i fakt, že množství posádek co nedokončilo po nedobrovolném výletu mimo trať.
Ale pěkně popořadě.. „Ve Stopě Valašské Zimy“ je amatérská soutěž těšící se dlouhé historii, dyť tento ročník byl už 35. A o nesmírně velké popularitě nejen mezi jezdci, ale i diváky svědčí fakt, že se přihlásilo i letos více posádek (180) než je propustnost tratě (130), takže ve skupině nejsilnějších aut s pohonem 4x4 se dokonce startující museli losovat. Nakonec startovalo tedy 58 aut s pohonem přední nápravy, 29 zadokolkařů a zbytek čtyřkolek.. A bylo to jako byste zčista jasna spadli přímo doprostřed odvěkého a nikdy nekončícího souboje Subaru Impreza Turbo vs. Mitsubishi Lancer Evo. Ty srdcové hluboké tóny byly prostě všude a braly mi dech.. No nic.. tak zase zpátky k našim hračkám..
Uzávěrka přihlášek na tuhle rally, byla už někdy v listopadu.. Startovné 3200kč na posádku bylo potřeba uhradit do 11.ledna.. není to zrovna málo, ale jak jeden z pořadatelů vtipně poznamenal, tak v okolí Vizovic, kde se soutěž pořádá, jsou strašně drazí traktoristi.. J Ve stopě valašské zimy, je rally, která se podobá svým profesionálním předlohám téměř dokonale v čemkoli od rozpravy s jezdci, přes přejímky, časové kontroly apod. takže ačkoli se startovalo až v sobotu, už v pátek večer jsme se měli dostavit na technickou prohlídku a administrativní kontrolu. Dostali jsme vše potřebné na zítřejší start a vyrazili zpátky do Valmezu.. Na řadu přišlo lehké naladění formy, vyčkali jsme nočního příjezdu části brněnského Fan klubu a šlo se na kutě brzy kolem půlnoci, protože nás čekal odjezd do Vizovic už v 6h ráno..
Samotná akce začala rozpravou s účastníky rally ve Vizovické sokolovně.. při 130 posádkách byla tak nacpaná, že si nebylo kde sednout.. vyslechli jsme si ředitelovo intro.. předtočeným rozhovorem z pražského rallysprintu nás pozdravil Míra Topolánek v „klaunském oblečku“ (pozn. myšleno závodní kombinéza) co by „navigátor“ Václava Pecha a z pozice bývalého loňského účastníka „Ve Stopě Valašské Zimy“ co by celebrity.. letošní tváří rally (a to doslova) byla půvabná zpěvačka Helena Zeťová, co by navigátorka v konečném pořadí 4. posádky s Lancerem EVO IX. (Helčo až si to přečteš, tak ti to moc slušelo.. jsi hezčí než v televizi.. ozvi se mi..
) prostě od začátku to mělo šťávu.. depo bylo na blízkém vlakovém nádraží a startovalo se tamtéž..
Formát rally byl průjezd 5 měřenými úseky 2x po jednom v každé etapě. Nebyly označené jako rychlostní zkoušky, ale jako slalomové zkoušky.. nejspíše kvůli bezpečnosti byly na všech rychlých úsecích postavené retardéry z pneumatik aby ti největší střelci nedosáhli kosmické rychlosti.. i nám navigace ukázala maximálku za den 124km/h a při těch podmínkách to bylo vážně hodně, takže pilotovat takové EVO znamenalo letět nechutně rychle..
Ranní 1. etapa byla ve znamení sněhu a pod ním schovaného ledu.. bylo potřeba mít neustále na zřeteli, že to klouže.. začínalo se SZ Stadion, kde po úvodní motanici mezi kužely se najelo na ovál a ten bylo potřeba rychle ale přitom čistě obkroužit jak to znáte z rallyových super speciálek nebo Andros Trophy populárních francouzských závodech na ledu.. po odjetí téhle krátké SZ jsme se uklidnili.. ono to nějak půjde.. poslední nebudeme a sranda bude..
Další 4 SZ v každé etapě už byly typicky rallyové.. všude kolem uzavřených tratí stáli neúnavně povzbuzující diváci.. na přejezdech mezi SZ zase policisté bedlivě hlídající rychlosti v obcích, to kdyby někdo chtěl dohánět ztrátu, aby byl v čas na časové kontrole. Tahle začátečnická chyba nás postihla po 2.SZ kdy jsme zastavili na benzínce v domění, že máme chvilku a přitom nám pak 2 min chyběli na časovce, tak 20bodů penalizace a v celkovém pořadí posun o 1pozici dolů. Jinak to byla jízda celkem čistá.. jen v každé etapě jsem se nevyvaroval jedné drobné chybky co stála pár vteřin.. v dopolední ledové etapě jsem po nahlášené ostré pravé z kopečka před mohutnou diváckou kulisou to chtěl urvat a poslat pěkně dveřma, ale zatáčka byla spíše na brusle než na pneumatiky jak se ukázalo, takže jen co jsem brknul po ručce, místo doprava dolů jsme šli zatáčkou dvěřma pořád rovně až do ochraných pneumatik, které jsme jen tak lehce políbili.. druhý lehký kix se mi podařil na odpoledním už značně roztátém SZ6 Stadion.. kdy nám při kroužení zatáčky oválu z čista jasna ujel zadek a mezi bariérami sněhu jsme se otočili o 180 stupnů proti směru jízdy.. to jak málo tam bylo místa svědčí, že plně vytočit se podařilo až po třetím manévrování.. jinak teda žádná vážná krizovka se neudála.. Lubo znamenitě navigoval, za což mu uděluju dík před nastoupenou jednotkou..
Co závěrem? Tohle už není žádná veteránská akce (s véčkama jsme byli jediní), kde se bere ohled na bezpečnost a techniku.. není to svezení někoho kdo se rozhodne že pojede v sobotu podle počasí v pátek.. tím, že je takový přetlak zájemců nad tím kolik mohou přijmout, a že startovné poměrně dost vysoké, tak už tohle jsou záruky, že ti co se přihlásí chtějí jet co to dá.. atmosféra je výborná.. když dojedete do cíle každé SZ, poprávu si hlasitě oddechnete a krví kolují hektolitry adrenalinu.. Pokud jsme před startem měli obavu jestli to za to bude stát, tak po skončení jsme byli přesvědčení, že to za to vážně stojí..
A co nám úplně vyrazilo dech? To byla organizovanost podpůrných technických týmů některých
posádek, kde po průjezdu cílem už čekaly podél přejezdových cest už připravený zvedák a kola bez řetězů na přezutí.. jen přijede a během pár minut už jede na čistých zimních.. řetězy měly na některých SZ totiž výraznou výhodu.. možná příští rok? Kdo ví.. o výsledek nám nešlo ani jít nemohlo.. proto jsme ani nečekali na vyhlášení výsledků a svou cenu si pak užili večer v restauraci.. J
já na to zapoměl . . . a to sem chtěl jet na kluky kouknout a udělat support 
kdyby to nebylo tak daleko, rád bych podpořil, nevíte o nějakém videu?