Třetí den nás cesta zavedlo k jezeru Como a po pobřeží do Lugana.Cílem tohoto dne bylo krásné městečko Ispra na břehu jezera Maggiore.tentokrát cesta proběhla v klidu.Cílem čvrtého dne bylo kouzelné San Remo.Cestu jsem zvoli přes Janov a 140km po pobřeží do San Rema.Musím podotknout ,že jet po pobřeží takovej kus uprostřed sezony asi nebyl nejlepší nápad.My to jeli asi pět hodin,ale z druhé strany pokoukání to opravdu bylo
V San Remu jsme měli jeden den odpočinek a tak jsme ho řádně využili.Šestý den nás čekala královská horská etapa.Po krátkém problému s natankováním jsme vyrazili směr Sospel-Moulinet-col de Turini.Tuto slavnou erzetu jsme si opravdu vychutmali.Tady šel mozek prostě stranou.Po příjezdu na col de Turini jsme udělali pauzu v asi nejslavněnjší hospodě na trase.Tady se staví všichni střelci co tady na RMC trenují.Většinou tu každý necha startovní číslo,fotku nebo plakát s podpisem.Bohužel nic z toho není na prodej.Nepomohly ani prachy ani smutné oči.Tady by šlo strávit půl dne a stejně by tam člověk našel pořád něco nového.Po nezbytné kávičce a fotografováním ze vše poloh jsme vyrazili dále.Po krásných silničkách jsme vyjeli na nejvýše položené místo v Alpách kam se dá vyjet autem.Cime de la Bonette 2802 m¨.Užasné místo,rozhled 360 stupńu a všechny vrcholy pod vámi.Následoval col de Restefond 2 678 m,col de Vars 2 111 m a tento snový den jsme zakončili v krásném městečku Briancon.Při večerním posezení se bylo opravdu očem bavit.Další den nás čekal výjezd na col du Galibier 2 645 m.Cesta dost ošemetná ale panoramata úchvatná.Krásnou krajinou přes olympijské město Albertville jsme v poklidu dorazili do cíle dnešního dne-Chamonix.Tady jsme měli druhý odpočinkový den takže jsme vyrazili podívat se do tváře nejvyšší hory v Evropě -Mont Blanc.Už jenom jízda nejvýše položenou lanovkou v Evropě na Aiguille du Midi do výše tří a půl kilometru je pro otrlé.Pak je to třeba završit největší atrakcí -skleněná bedna nad kilometrovou propastí.Nejsem zrovna lekavej,ale přiznám že mě dost lepilo.Ale když jsem viděl že to dal japonec v invalidním vozíku tak jsem tam vlez taky.Večer jsme uklidnili nervy příjemným posezením a přípravou na další cestu.Ráno jsme svižně zdolali col de la Forclaz 1 526 m a zanmířili do Śvajcu.Nádherné silnice až na Furkapas 2 431 m a cestu jsme završili v městečku Fluelen na břehu krásného jezera.Poslední horský den jsme překonali slavný Klausenpass 1 948 m kde před válkou závodili největší střelci té doby a den zakončili asi pod nejkrásnějším hradem na světě Neuschwanstein.Poslední den už následoval skoro nudný přesun na trase Fussen-Most-Osek. foto MINIPAVEL.RAJCE.NET.Pár čísel k cestě příště 
díky za nádherný popis vašeho putování po alpských pasech, krásně jsem se zasnil a viděl to v živých barvách.