konečně jsem se dostal k tomu, abych si sednul k počítači a v klidu bez jakéhokoli vyrušování a spěchu se ve svých vzpomínkách vrátil k tomu vyjímečnému minulému víkendu..
Se zájmem a melancholickým úsměvem na rtu jsem si četl příspěvky všech účastníků a byl jsem rád, že se vám tam všem líbilo stejně jako mi.. opravdu nejspíše neexistuje špatný sraz, protože vždycky je to o lidech.. některé srazy se dají zpětně označit jako príma a rádi na ně vzpomínáme a pak jsou ty srazy, které se navždy nesmazatelně zapíšou do paměti a dějin "MIni národa českého“.. řekl bych, že tohle byl právě jeden z těch vyjímečných o kterém se bude ještě dlouho mluvit.. (teda minimálně do příštího ročníku, který sice organizátoři při slavnostním vyhlašování trochu zpochybnili, ale my všichni doufáme a věříme v další pokračování.. neb sukces do byl velký)
Pro mě osobně to ale klidně mohlo dopadnout tak, že bych hltal fotky a z každého slůvka se snažil nasát atmosféru srazu, protože ještě ve čtvrtek nebylo jasné jestli nebudu mít pracovní víkend.. naštěstí to vyšlo.. pátek 13:30h sbaleno a vyrážím na výpravu do Čech v počtu jednoho muže a jednoho Mini.. Už na Shellce ve Frýdku-Místku pumpařka odhalila, že asi máme někde sraz, protože prý už ráno tam jedno Mini bylo..
obavy z oněch 400km jsem docela měl, tak jsem si dal cíl Minika šetřit jak jen to půjde.. Tentokrát žádné závodění s natěšenými tunery.. rychlost pohodička těch 120.. pravidelné zastávky na kafe a s pískem.. a za pár hodin mě vítá cedule Višňová.. projíždím ji skrz naskrz 2x, ale po kempech ani památky.. místní se na mě dívají jak na přízrak a když se ptám po kempu, tak vytahujou historky z první republiky o sokolu a skautech.. Něco je špatně.. žhavím linku na Žigiho.. jak se totiž ukázalo, ve středočeském kraji jsou Višňové dvě a ViaMichelin planner mi tu správnou zatajil.. jasně sypu si popel na hlavu.. naštěstí to bylo od sebe tak 50km, tak se nic moc nestalo.. do té správné Višňové jsem dorazil o hodinu později za setmění a už páteční večer mi doslova vyrazil dech.. Účast hojná a nad veškerá očekávání, což se dalo vyčíst i z pohledů všech organizátorů.. Lenka a všichni u stolu s registracemi se celý večer nezastavili.. hospoda byla v obležení a když si člověk zvyknul na trochu podivínského vrchního a jeho hru na tvrďáka, tak i obsluha byla v pohodě.. slavily se shledání, narozeniny i narození.. ochutnávala se Zlatníkova slivovička.. Skondrova Metaxa a báječné olivy.. o kulturní a hudební doprovod se staral Dan se svým sound&video systémem a musím uznat, že to plátno s projektorem a profi bednama byl super nápad.. jak dopadla páteční noc respektive sobotní ráno mám kapku v oparu, vím jen že jsem šel pomáhat stavět stan Kubovi s Lenkou.. a zbytku toho co jsem o sobě pak v sobotu slyšel nevěřím.. provokace a pomluvy.. J
sobotní ráno nás uvítalo krásným počasím a já zjistil, že jsem na romantickém břehu řeky Berounky pod skálou jak v nějakém Foglarově románu.. Se sluníčkem se život postupně začal vracet do kempu a když se v 9h otevírala hospoda s teplou dršťkovou, tak bylo hned plno. Kolem 10h nastalo ustavování aut na hromadnou srazovou fotku a za chvíli už ani 4 řady nestačily.. Nakonec byl povolán fotograf s panoramatickým záběrem aby se podařilo všech 75 aut zachytit v jednom záběru.. do startu orientační rally ve 12h byla volná zábava.. a jelikož se startovalo po minutě, tak hodinu a půl se měly holky na startu co ohánět.. já se zařadil za poslední vůz ve frontě a byla mi přidělena role auta uzavírajícího trať.. což se ukázalo jako docela náročná funkce, protože elitní posádka žlutého Moka se zastavovala na pivech v každé hospodě.. všechno probíhalo úplně v pohodě, protože itinerář byl pěkný a přehledný.. až do doby kdy se mi podařilo přeskočit jednu stránku v itíku a úplně v pohodě bez problému aniž bych si toho byl vědom, jsem přijel z úkolu 7. na úkol 9. Pak následovala trocha bloudění zpátky najít úkol číslo 8., takže nakonec se spíše čekalo na mě, ale co už..
Úkoly nás čekaly různorodé a některé opravdu netradiční.. vzpomenu třeba ustavovaní pružin na hlavě.. házení dost těžkou ojnicí na vzdálený cíl.. nebo úkol kde bylo třeba po hmatu rozeznat angličáka Mini mezi různými dalšími autíčky.. (to byste neřekli jak moc se třeba podobá lokomotiva nebo traktor Mini, když jde jen o hmat) J). Humorné scénky byly k vidění na úkolu, kde se soutěžící museli už v měřeném čase přezout ze svého obutí do erárních gumáků a po vytyčené dráze převést kolečka s hnojem.. Hodně atraktivní disciplína byl slalom. Když budu citovat Tomáše Úbla.. „chtěli jsme ho postavit rychly, ale zase ne jednoduchý.. o jednu kuželku míň a už by to nebylo ono“.. pěkný mix úkolů, k tomu pár otázek na postřeh a celková délka 70km zapříčinily, že jsme na trati prožili skutečně pěkné odpoledne.. nakonec jsme do cíle v kempu dorazili všichni v pořádku, odevzdali výkazy a do večera měli pořadatelé co dělat, aby těch 70 výkazů zpracovali. Mezitím se v kempu rozhostila volná zábava.. Mnozí našli zalíbení ve střelbě ze sportovního luku.. fakt parádní.. a někteří by se tím slušně uživili.. Rozbalilo se plátno.. hrála hudba.. prima mejdan.. večer někdo donesl krabici nafukovacích balónků a zábava ještě více ožila.. nafukovali máma i táta, dědeček i babička.. o dětech ani nemluvě.. a určitě nemusím připomínat, že děti z toho měli skoro stejnou radost, jako my.. J
Pak to konečně přišlo.. nastala ta slavnostní chvíle vyhlašování výsledků.. mikrofonu se chopil Skondr a odmoderoval to s bravurou a grácií.. skoro jako bys jezdil místo v Mini v červeném Ferrari.. smekám před tebou.. Díky štědrým sponzorům bylo dárečků opravdu dost.. Potlesk a pochvala před nastoupenou jednotkou každému oceněnému.. A hurá slavit.. bylo co.. den se opravdu vyvedl.
Dan se nám staral o audio&video zábavu až do 4h, kdy poslední z nás postávali před plátnem a vzpomínali melancholicky na největší hity dob minulých.. naštěstí to ale s Tomášem stihli sbalit 5minut před příjezdem policajtů, které na nás poslali bonzáci z vedlejšího kempu.. J)
Nedělní rána jak už to tak bývá jsou plné balení, loučení a rozjíždění na všechny strany.. ti co zbyli se ještě vydali do Muzea sportovních vozů v Lánech.. my zamířili zase na hrad Křivoklát.. a pak oběd a hurá domů..
Byl to opravdu po všech stránkách povedený sraz.. Účast předčila všechna očekávání.. Ale co vám mám vyprávět, vždyť jste tam skoro všichni byli.. a ti co jste tam přece jen nebyli, berte prosím tento report jako doporučení pro příští ročník, který jak doufáme všichni v roce 2009 bude opět..