Je pátek večer.. nikam nerazím.. sedím doma v klídku v teple a poslouchám klidnou hudbu.. prohlížím si s už s patřičným odstupem a nostalgií fotky co jsem si ztáhl z vašich galerií a připomínám si tu skvělou atmosféru.. Narozemini jsou už tradičně tou největší akcí co ve střední Evropě jde navštívit.. a stalo se dobrým zvykem, že zanechají hluboké stopy ve vzpomínkách nás všech.. Trošku se vždycky směju jak Lucka truchlí, že už končí sezóna, ale v podstatě má pravdu.. Nevím, jestli je to tak ve všech klubech, ale my Minikáři jsme vážně taková jedna velká párty rodina.. A když už my máme tu smůlu, že nám každý takový víkend uplyne jak voda, tak doufám, že v paralelním vesmíru existuje povolání: Minikář..
Letošní Narozemini umístěné v okolí Brna byly velkolepé, mnohotvárné, skvěle zorganizované a především s neskutečně vyvedeným počasím, na to jaká podzimní slota nás před srazem doprovázela hodně dlouho.. Nevím kdo z vás pořadatelů měl počasí na starost, ale TEN nebo možná spíše TA se vytáhl..
Pokusím se moc neopakovat co, co do svých pěkných reportů už napsali Klárka a Lumír a popsat to, co mi uvázlo v paměti..
- registrace.. skláním poklonu s jakou to osazenstvo Check-in zvládlo.. agendy bylo hodně.. věcí v taškách ještě více, tak se měli holky a kluci z pod Špilasu co ohánět, hlavně když se nás tam vyrojilo k zápisu celý houf ze skupiny co zrovna dorazila. Marrty&Co. byli zase vybornými lepiči, takže vše běželo jak mělo..
- ubytování.. při registraci byla chatka č.10 takzvaná "Otovka" nejčastěji zmiňovaným místem.. to byste nevěřili kolik lidí se vleze do 12 místné chatky.. pravda každý neměl svou židli..
ale nám co jsme v pátek šli spát v půl páté a v sobotu ve čtvrt na šest to ani moc nevadilo.. a to mi dokonce přátelé vyčlenili dvoulůžkovou místnůstku jen pro mě samého.. ale to je zase jiný příběh..
- páteční warm-up.. tahle novinka se setkala s velkým zájmem.. celkem se v pátek zúčastnilo přes 30 posádek.. a jak co se týče náročnosti a délky tratě, tak nasazením posádek to byla plnohodnotná etapa rally.. Trať vedla kolem takových zajímavostí jako 340m vysoký vysílač, Sloupské jeskyně, Santiniho velkolepý chrám ve Křtinách, Adamovská replika pece na tavení železa z doby železné.. Nebýt toho jak nás tlačil čas abychom stihli být v cíli, tak každá z těhle zajímavostí určitě stála za shlédnutí.. trasa 37km ale při průměrné rychlosti 25km/h nedávala prostor pro poznávací trasy
- páteční párty.. nedostatečné společenské prostory a neomalenost hospodského způsobily, že jsme se rozdělili do více skupinek a buďto se rozprchli po blízkých či vzdálenějších hospůdkách nebo si zahráli pohádku o 12 měsíčkách v hlavní roli s "Otého grilem".. Oto.. ten gril až jednou doslouží, tak ho musíš nechach pozlatit a bude to futrál pro naši zlatou putovní vačku..
jinak masa bylo tolik, že už se pak podávalo úplně bez zeleniny a bez chleba, co Moňo!!!?
takže toho bylo dost, čeho pak bylo s postupem času ale nedostatek bylo dřevo a chlast.. obé se pak už téměř vyvažovalo zlatem.. Novákovi.. doufám, že tentokrát jsem si s váma už stačil připít..
- sobotní ráno.. do pokoje mi vlítne slečna Blacková.. Moňo obdivuju tvůj elán po ránu..
oznamuje mi, že je 9:15 a že už se jede rally.. v té kose co jsem měl v pokoji jsem byl asi jak v hibernaci, to jediné vysvětluje tak dlouhý spánek..
no nic.. obleču si na sebe něco co nesmrdí kouřem, uvařím vodu na zalití kafe a jedu na start s hrníčkem v ruce.. postavím se do řady a záhy se mi dostaví i navigátor.. Klárka je trochu zaražená, že jsem se po ní nescháněl, ale když vidí ty zkalené oči a kafe raději chápavě nic neříká.. vyrážíme na trať.. i spočítat cílový čas první etapy trvá dýl než včera.. itinerář se zdá být míň pochopitelný a než najdeme první fotku, tak jsme už 3 objekty přejeli.. no prostě nemáme svůj den a tak jediný cíl, který si vytyčujeme je dojet..
- sobota - Boskovické náměstí.. dorážíme na náměstí už skoro zaplněné Minikama.. nějaké focení.. a pak zdlouhavé hledání restaurace po celém centru, abychom nakonec skončili v té u které jsme hledání začali.. alespoň jsme si prošli židovskou čtvrť. V restauraci spíše hospodské kategorie mě zaujaly dveře hned vedle výherních automatů a záchodků, které na sobě nesly logo nějaké místní pohřební služby..
po vydatném obědu místo procházky volíme s navigátorkou raději odpočinek..
- sobota 2.etapa.. vyrážíme do druhé části rally s tím, že už se nejede na čas.. při délce přes 50km bychom to vážně asi s naší formou nedali.. nicméně, ani tak to není úplně jednoduché a průběžně se s dalšíma posádkama sjíždíme a zase ztrácíme.. úkoly a otázky byly vypečené.. rejd Pitrysova Mini jsme se snažili odkrokovat a bylo to 8,5.. asi hold nemá MK2..
směr východ ani výšku vysílače Kojál jsme nemohli určit neboť jsme si nevzali geodetické pomůcky..
diskutabilní bylo co je vlastně míněno silnicí, jestli jen vozovka nebo i s krajnicí.. i Laďa jako odborník z toho byl vedle..
fotky Mini? dyť to byl Ford GT, ne?
a Pavlovy disky? Promiň Klárko.. příště tě už poslechnu..
i kryploslepecký slalom byl super nápad.. čas jsme měli hodně dobrý, ale ale moc jsem to s ní řízl v jedné zatáčce a měli jsme styk s kuželkou.. takže zase nic
smířeni s osudem dorážíme už bez kontroly itíku do Jedovnice, že si spravíme náladu alespoň prima večeří.. sedíme v klídku.. postupně se to schází a společnost rozrůstá, když se mě někdo zeptá jak jsem jel slalom.. říkám jaký slalom? myslíš s vozíkem?
takže dorážím na slalom v době kdy už všichni odjíždějí.. nevidím nikoho podle koho bych se to mohl naučit a nervozní jsem jak prvňačka.. hledám skulinku v pravidlech a beru startmaršála Otu aby se mnou projel tu zdánlivě nepochopitelnou džungli kuželek.. Za mohutného povzbuzování pískotem a provoláváním oslavného "Fůůj!" přátel z
www.byvaliminikamaradi.cz projíždíme trať. Pak se stavím na start.. projedu to rychle ale kazím a výsledek je ten že mám sto chutí auto hodit do přehrady a jít domů pěšky..
- sobota večer.. po dojezdu je volná zábava.. ve vzduchu je cítit nervozita z očekávání.. a v podstatě po víkendu, který je načasován jak švýcarské hodiny teď nikdo neví co s tolika volným časem.. Organizátoři nás napínají oddalováním vyhlášení, nakonec se aspoň podaří prohodit pořadí vyhlášení-tombola, takže zábava začíná.. ceny byly stejně jako loni hodnotné neli ještě hodnotnější.. a mnohdy i hodně zábavné.. takovou porcelánovou sošku jelena si Sládek určitě vystavil mezi ostatní Mini trofeje, protože každý z nás jedničkářů takový posvátný kout s trofejema a poháry doma máme.. viď Joli.. (a propós.. oceňuju gesto, které Joli udělala, protože dovezla poctivě všechny ceny i pohár, který vyhrála ve Višnové a chtěla mi je předat.. což jsem ale odmítl.. takže ještě jednou díky Joli). Cen v tombole bylo tolik, že losování z 1000 prodaných lístků přidalo tolik času navíc organizátorům, aby dokončili všechna pořadí.. vynásobili je obvyklým "rumunským koeficientem", který dle zdroje, který je dobře informován, ale nepřeje si být jmenován.. (ale je to kluk co nikdy nelže) zaručí to, že nevyhrajou ti co obvykle vyhrávají
vyjmenovávat všechny oceněné nemá moc význam, tak snad jen warm-up Mr.Kuře, slalom Pitrys a vítěze rally se přiznám jsem nezachytil.. Vítězové i delegace spřátelených zahraničních Mini klubů si odnesli nádherné plakety ze dřeva a a broušeného skla.. Tímto díky Martinům za skvělé moderování vyhlášení i tomboly..
- sobotní afterpárty.. marně přemýšlím jestli jsem zažil bouřlivější Mini mejdan.. bylo tam všechno.. hudba 80tých let, tanec na stole a polostriptýz, tanečky alá Beverly Hills každý s každým, tequila, vláček.. no prostě zakončení jak má být.. DJ chtěl 2x končit, ale pokaždé za položenou pštistovku přidal hodinu.. dík Martine.. byls tam velký kápo.. a vrcholným zážitkem pak byla "česko-slovenská vokální bitva o Moravu" a následné rozpuštění zábavy s tím, že Maďaři ještě určitě nespí, tak jdeme k nim..
z té jsem ale brzo vypadl a s tím, že se mi ještě nechce spát se usadil u dohořívajícího grilu, kde jsem samozřejmě usnul a nebýt jednoho anděla strážného, tak jsem tam spal až do rána..
- neděle ráno.. plány na návštěvu propasti Macocha v Otého chatce vzaly rychle za své.. ten dvoudenní bordel nebylo možné tak rychle uklidit.. tak že se nebude spěchat a dorazí na prohlídku později.. takže jediný kdo dezertoval z úklidu jsem byl já (sorry přátelé), ale z profesního hlediska jsem si tu Macochu nechtěl nechat utéct.. dorazili jsme nakonec sice pozdě, ale byli vstřícní a pustili nás ještě dále.. jinak bychom měli smůlu.. jak jsme vylezli ven už byly cedulky, že je na zbytek dne vyprodáno.. propast je hrůzostrašná a ta zelená vegetace na březích mi evokuje obrázky z Amazonie.. dole nám pustili vážnou hudbu a my si cítili tááákhle malincí.. jeskyně je kouzelná a na projížďku po řece Punkvě jsem se těšil obzvlášť.. už za studenstkých let při geologických exkurzích převozníci řeky Styx sršeli černým humorem a je vidět, že si to předávají z generace na generaci, protože průpovídky byly na vlas stejně vtipné s patřičně hrobnickým patosem i když zrovna náš převozník to dělá teprve od dubna.. po následné cestě lanovkou zpátky do normálních výšek už pak následovalo jen rozloučení s Pražskou sekcí a Severní Morava bere taky čáru..
takže je to tady.. už zbývají jen menší lokální setkání a sezóna 2008 je za náma.. Narozemini 2008 v Jedovnici a výprava za Boskovickou Husou se vážně moc povedly.. Díky moc všem co to pro nás dlouho dopředu zařizovali.. realizovali.. plánovali.. a pak s náma měli tu trpělivost.. Vřelý dík.. Odměnou vám snad je to, v jak velkém počtu jsme se dostavili a že se napřesrok určitě moc rádi vrátíme..
Přihlásit se
Registrovat
FAQ
Hledat
skládám ti poklonu. Tvůj krásný report, z kterého
