Když jsem se loni po srazu fóra dověděl, že příští rok bude téma Rambo kemp, tak jsem si říkal, že to bude hodně zajímavé.. Na tyhle tématické srazy jsme si už zvykli a baví mně, že většina návštěvníků tento "dress code" respektuje a snaží se nějak vzhled svůj nebo svého Mini poupravit. Takže někdy nestačím koukat, co šikovné české ručičky vyrobí nebo hlavičky vymyslí..
Na to ztvárnit přesvědčivě Ramba jsem se opravdu necítil, tak jsem to pojal jinak. Řekl jsem si Rambo.. voják.. poušť.. Afghánistán.. a když jsem nějakou náhodou vkročil do Army shopu, hned mi do očí padly originální pouštní letní maskáče britské armády "Desert Lightweight Combat" typového vzoru NATO. Nosil je předemnou nějaký Haggerty.. takže díky britská armádo. Vojenská povinnost mně želbohu minula, tak jsem se tento víkend cítil vojákem nejvíce ve svém životě. Vzhledem k reakcím kolemjdoucích jsem vypadal asi dost autenticky.. Ještěže jsem v tom polském pohraničí měl na sobě uniformu NATO - ty mají poláci rádi, protože mít na sobě to co si přivezl Minitom, asi by mně některý z letitých pamětníků WWII sejmul důchodcovskou holí při první zastávce
Najít v army shopu něco na holku a ještě velikosti XS/S je nesmysl, protože vojandy prý nosí malé mužské uniformy, takže Martině jsme museli shánět po obchodech s konfekcí či dokonce v inzerci po celé severní Moravě... ale i ona nakonec vypadala velice přísně a zeleně..
Pak na zahrádku Mini naložit zelenou vojenskou bednu od rozbušek + detonátor (pozůstatky z práce), starou přilbu Československé lidové armády (jak mně poučilo jedno z dítek Ikenamini) a pár dodatečných army survival rekvizit a bláznivé auto bylo hotovo..
Letošní ročník nás tentokráte zavedl do Orlických hor a nemá moc význam popisovat to co už bylo sepsáno.. cestičky kvalitní a krásně kroucené.. výhledy úchvatné.. ubytování (byť bylo narychlo provizorní) tak naprosto splňovalo to co od horské chaty očekáváte.. pokoje pro ty co čekají luxus moc nebyly, ale sprchy a sociálky na hlavní budově byly zcela nové a luxusní, což to všechno vyvážilo.. obsluha restaurace byla naprosto dokonale vstřícná a nevěřili byste, kolik věcí se dalo koupit bezhotovostně. Stačilo na baru jen říct kouzelné heslo "napište to na malou trojku"
ale co.. Čefo s Lubanem vyhráli putovní vačku, tak se slavilo...
Jo a znáte ty historky o NR chatě? To většinou bývají ty největší pastoušky a objekty těsně před demolicí, kam se odklidí osazenstvo Namrdracingu, aby v noci nerušili počestné návštěvníky srazu a nebudili jejich drobotinu. Za ta léta už se ty večírky docela zklidnily.. hoši už taky tolik nesnesou, ale pověstné NR chaty zůstaly.. Takže i tentokráte v rámci Rambo kempu jsme dostali přidělenou tu chatičku kousek od hlavní budovy.. ano možná jste si jí taky všimli.. to byla ta, co při pohledu z dálky připomínala ruinu a při pohledu z blízka vám došlo, že jste se na ni měli raději dívat z dálky..
Ta která byla potupně až za značkou oznamující konec obce (nebo světa).. a honosně nesla jméno "Malá Číhalka". Stěny byly vyrobené z papíru, podlahy tak křívé, že když jste si do skříně dali na ramínko tričko, tak se měla tendenci převrátit..
a na záchodě, když jsem si ráno sedl, tak jsem napočítal 8 druhů různého hmyzu, což mně jako nadšeného entomologa značně potěšilo
Ale to tak nějak k tomu tématu Ramba i patřilo..
Trasu i rally už předemnou mnozí popsali, zbývá jen doplnit, že bylo opravdu horko.. byť jsme byli v horách, kde teploty dosahovaly tak o deset stupňů méně, i tak jsme se limitně zespodu blížili třicítce, což Gulfík nenesl vůbec dobře a při úkolu s buzolou začal vařit, takže nás potkala i lehká opravárenská akce, kdy se nefunkční čidlo sahary muselo obejít a napojit chlazení na stálý provoz.. I přesto se ale závod do vrchu změnil spíše ve vyhlídkovou jízdu do vrchu, kdy jsem se do cíle doslova došoural.. hold náš motor je už letitý kardiak.. a tak i cesta domů po dálnici se změnila v jízdu do 100km/h, abychom dojeli a neuvařili to.. za čež se Vám hoši (co jste jeli s náma) omlouvám a díky za trpělivost..
Celý víkend byl ale úžasný a výtečná rodinná společnost dala akci tu správnou atmosféru. Vůbec nevadí, že nám lékařské konsilium zakázalo uspořádat fotbalový zápas New vs. Old.. a že sbor dobrovolných hasičů celý víkend nespal s obavama abychom náhodou nechtěli večer rozdělávat oheň na zahřátí..
To vše sice chybělo, ale pokec s kamarády je stejně nejvíc..
Tímto bychom i my chtěli poděkovat celému pořadatelskému týmu a jejich kamarádům (oni ví) za akci, na kterou si vždycky rád udělám čas.. Snad tedy i příští 12. ročník nepokazím slibně rozjetou sérii a opět dorazím.. a jaké bude téma? Ani já to zatím nevím a rád se nechám překvapit..