Tak je to za námi…Usedám k počítači a přemýšlím nad tím, jak co nejlépe přiblížit tuto jedinečnou akci těm, kteří neměli to štěstí se zúčastnit.
Naše česká skupina se setkala ve středu na pumpě blízko česko-německých hranic. Po občerstvení jsme se vydali na cestu přes Německo, kde jsme měli v plánu přespat v nějakém kempu. Cesta probíhala v pohodě, snad jen, že jsme s blížícím se cílem vyměnili obsah lednice, takže praskala ve švech, jak byla napěchovaná pivem. Potraviny prostě musely vydržet, neb žízeň byla veliká. Zakotvili jsme v krásném kempu, u rybníka, na perfektně zastřiženém trávníku zaparkovali auta a připravili vše na hodokvas. Večerní zábava proběhla v euforii těšení se z volných dní před námi a očekávání nevšedních zážitků…
Ráno jsme sbalili tábor a vyrazili směr Amsterdam. Jitka Lattová měla perfektně nastudováno, co zajímavého můžeme v Amsterdamu vidět, za což jí patří velký dík, protože viděli jsme opravdu hodně a náš čtyřapůlhodinový pochod městem nebylo bezcílné bloumání ulicemi. Zaujal nás trajekt, který převáží lidi, kola a skútry přes kanál, pendluje sem a tam dlouho do noci a je zdarma. Dostali jsme se tak velice rychle z poklidné obytné čtvrti přímo do víru velkoměsta. Prošli jsme zhruba staré město, obdivovali krásné staré domy, spleť vodních kanálů, ve kterých mistrně manévrovali řidiči plavidel všeho druhu…Nad čím jsme ale opravdu nechápavě kroutili hlavami byly tisíce kol kam oko pohlédlo…prostě všude. Děti, ženy v sukních, pánové v oblecích, staří i mladí, na kolech nových i prastarých brázdí ulice, kolo je přirozenou součástí jejich života.
Cestou do kempu jsme se hladoví a žízniví stavili v jedné sympaticky vyhlížející nábřežní hospůdce, ale pivo bylo nepřiměřeně malé a obsluha nepříjemně pomalá…Tak jsme se v kempu pustili do vlastních zásob.
Ráno jsme opět vše sbalili a nabrali směr hlavního cíle naší cesty. Věděli jsme, že do areálu srazu nás pustí až ve dvanáct hodin, takže jsme se poslušně postavili do řady... Měli jsme štěstí, přijeli jsme tak akorát, takže v koloně aut čekajících před branou jsme stáli odhadem v první padesátce a jen v duchu litovali ty, kteří se postupně řadili za námi. Sluníčko neúprosně pálilo a kolona rostla a rostla…Organizátoři se činili, odbavovali nás rychle, ani to, že nikdo z nás neměl registraci, nebyl problém. Na ohromné travnaté ploše jsme zaujali strategické místo naproti WC a sprch a rozložili tábor. Na tomto místě musím poděkovat Martinu Voráčovi za zapůjčení velkého stanu, pod kterým jsme mohli sedět, poskytl nám blahodárný stín, protože počasí bylo fantastické a nebe bez mráčku po celou dobu. Postupně se naše výprava rozrostla o další členy, kteří zde určitě přispějí nějakým komentářem. Zejména jsme přivítali příjezd Jirky a Ivy Plevkových, kteří dorazili se svým Vanem a vozíkem plným jejich vynikajícího piva. S velkorysostí sobě vlastní hasili žízeň naši i procházejících obdivovatelů.
Oslava prvního dne na srazu byla obzvlášť veselá, třílitrová láhev božkovského zázraku jménem rum byla zárukou toho, že česká výprava nebyla k přehlédnutí…Nutno podotknout, že kdyby tak někteří věděli, že to nebyla originální česká whisky…
Sobota byla ve znamení nákupů. Stánků bylo hodně a zejména Pavlův seznam dlouhý, takže se chodilo, hledalo, dohadovalo, odnášelo…každý nakonec nějaký ten svůj poklad našel.
Cestou za nákupy jsme obhlíželi vystavené minísky všeho druhu, byla jich víc než tisícovka, ty nejzajímavější auta najdete na fotkách. V jednom ze dvou hlavních stanů byly vystavené obzvlášť cenné kusy, např. Mini Cooper S po Timo Makkinenovi, tři designerské variace, limuzína, Mini-plošina s Vanem …
Kdo měl zájem potrápit své auto a vyzkoušet řidičské schopnosti, mohl si zajet sprint nebo školu smyku na kluzné fólii. Každý si mohl nechat zdarma zkontrolovat podvozek.
Organizátoři mysleli i na nejmenší účastníky srazu a připravili jim krásný dětský koutek se skákacími hrady, mini-autíčky, možností kreslit na papír, miníka natřeného černou matnou barvou nebo nechat pokreslit sami sebe.
Po večeři pro registrované účastníky začal hlavní program, pořadatelé ho pojali velice slavnostně, zástupci zúčastněných zemí byli postupně zváni na podium, aby pozdravili ostatní. Českou výpravu velice originálně prezentovali Jirka Plevka s manželkou a improvizačním talentem bohatě obdařený Jozzy. Díky moc, byli jste skvělí!
Pak začala hrát kapela a my jsme se přesunuli ke stanu polského týmu, kteří se prezentovali opravdu velice příkladně. Pivo teklo proudem, neboť se jim podařilo zaštítit výpravu sponzorem piva Tyskie, měli připravenou i ochutnávku specialit převážně domácí výroby. To sádýlko bylo, co, Jirko?
Jelikož jsme v neděli ráno vyráželi na cestu domů velice brzy, tak jsme se zábavy v hlavním stanu zúčastnili jen docela krátce. Ale i tak to považuji za naprosto famózní akci, děkuji náhodě, která nám nakonec umožnila jet, máme spoustu zážitků, které nám okoření stereotyp všedních dnů.
Pitrys mi kladl na srdce, abych komentář napsala stručně a výstižně, tak to se mi fakt nepovedlo. Napsat z takové akce jen pár řádků je prostě nad moje síly…
_________________ "vzala jsem si muže s Mini"
|