Tak ještě zbýváme my, s postřehy z naprosto ujeté šílenosti na závěr sezony parádních srazů naší komunity. Pod režijí našeho mága Jozzyho jsme to museli sehrát všichni až do konce samého. Konečně jsem se vymotal z těch nekonečně dlouhých obvazů a mohu jít v klidu na WC a něco tady sesmolit. Když jsme se konečně dočkali informací co a jak bude probíhat, jsme si stanovili jasný cíl- vyhrát soutěž masek, což se nám povedlo, ale byla to makačka!
V samotné soutěži nám všem bylo jasné, jak to celé dopadne, ale přesto jsme chtěli vidět Toma i novopečeného tatínka CHochyho na lopatkách, ale nic takového se nestalo. Vyrazili jsme vzorně po 5min. sami na startu od šelky pro první úkol do podzemních garáží nového centra Mostu za parkovacím lístkem. Na ručku to otočit a bez placení zmizet ála Italien Job. Až tam jsem zjistil, co tím režiser myslel. Jediná Hanka s Joly stihla už během 2 vteřin přilepit lístek do itíku a málem přerazily závoru při výjezdu. Trasa vedla kupodivu u nás na severu krásnou podzimní krajinou. Víťa postavil docela zapamatovatelný pěkný slalomek, ale až tam jsem zjistil, že v té masce to není ono. Couvat více méně po slepu není to pravé ořechové. Změřili jsme dále sypanou hráz Nechranické přehrady a také vzdálenost nádvoří zámku Krásného Dvora, pochopitelně za přítomnosti návštěvníků. Nestačili zírat co se tam děje za představení. I babička na invalidním vozíku se vrátila a sledovala, jak tam šašek(Chochy) s kuchařem(Rohlíček) s plnou pusou vyžebrané svačiny od hlídače krokují s provazem u kotníků danou vzdálenost. Do cíle jsme všichni trefili sice každý jinou cestou, ale se všemi splněnými úkoly. Televizní štáb si vybral nějak prozřetelně medialní hvězdy(Toma s Chochym) k natočení pár záběrů někde v terénu. Skončili nakonec někde v poli jako sekačky, seno ztráceli ještě v neděli cestou domů(viz foto). Po hodině a pul dorazili zmakaný jak modelky po celodenním focení, ale my jsme je nakonec mezi sebe rádi přijali, zůstali normální......
Posezení u Jakeho nemělo chybu, ale to hlavní překvapení teprve přšlo po setmění. Oheň z loučí plál a přijímací křest mohl začít. Přísaha na MINI bibli, pokropení chladící vodou, věčný šmír na tváři a pozřít olej k promazání jsme vzali všichni vážně a s naprostou pokorou, že tak to bude na věčnost. Zábava pak pokračovala až do ranního kuropění, ale to už všichni dobře znáte. Ještě jednou dík za nás oba, jsme rádi, že patříme k Vám. Jirka s Věruš PS. Draky už lepíme a pak už dost ????