Po vydařeném loňském srazu, který se nesl ve stylu
Star Wars a hodně všechny účastníky pobavil nejen skvělou atmosférou, ale i dokonalýma profi maskama a nadšením pro věc, bylo jasné, že i další ročníky těchto přátelských setkání se ponesou v podobném veselém karnevalovém stylu.. hned záhy po
Mini Wars prosákla informace o názvu letošního setkání..
„La Fiesta de la Mini“.. a tak měli všichni přesně rok na to, aby se vybavili slušivým pončem.. sehnali co největší sombréro a naučili se odplivovat žvýkací tabák zpod pěstěného kníru..
Ti co nechali kostým na poslední chvíli, pak měli co dělat aby něco splašili.. kdekoli jsem navštívil půjčovnu kostýmů nebo prodejnu žertovných předmětů a oznámil, že potřebuju něco španělsko/mexického na víkend, tak jsem se setkal s odpovědí typu.. "to vy jste si rezervoval to sombréro s ponchem?" anebo "vaše paní tu už byla".. Nakonec jsme ale sehnali v půjčovně kostým toreadora a tanečnice flamenga a parády bylo si myslím habakuk.. za ty prachy jsem v tom chodil celou sobotu..
Kapitolou samo o sobě byly vousy a kníry.. dopředu bylo avizováno, že posádka, která nastoupí na start bez knírku bude penalizována –10b.. jelikož chodím už pár let rádně ochmýřený, tak aby byla nějaká změna nechal jsem se zarůst jak banditos a přikúpil slušivý falešný knír.. ale po sérii posměšných gest ze strany Čefa a Ondřejka, že nemám pravý pěstěný knírek, když mám takový potenciál na obličeji, jsem tedy nakonec rezignoval a v sobotu ráno si vyholil pod nosem ukázkový knírek.. zbytek obličeje jak dětská prdelka.. chvíli to pak trvalo, než jsem sebe před zrcadlem i okolí přesvědčil o tom, že jsem to já a že je to změna nevratná se kterou se nedá nic dělat a budu muset vydržet až to zase doroste..
To ale dost předbíhám.. příjezd části NR (Čefo s Ondřejkem) byl naplánován v pátek podvečer a my měli díky práci dorazit až na kraji noci.. podařilo se ale sesynchronizovat časy natolik, že jsme dorazili do kempu po 18h společně.. Tam už nás vítala početná skupinka středoevropských mexikánců, co přijeli dříve.. políbit kaktus.. postavit šoustánek a NR stan, protože „co kdyby“ o víkendu sprchlo a zábava může začít..
Počet účastníků se rozrůstá a přímo úměrně s tím i kruh židliček okolo grilu.. láhve zelené a kapitána začínají kolovat a my se sázíme jestli Worry přijede v sombréru z Lega a jestli to bude mít 22 nebo 24kilo.. nakonec sombréro nemá a tak nás překvapil jen tím, že za tu dobu co jsme se ještě neviděli zase povyrostl..
začíná pršet, takže se všichni přesouváme do stanového kulturního centra, kde sedíme v třech řadách a dvou vrstvách..
zábava utichá až kolem 3h důsledným dopitím zlatého Božkova, takže hlavní organizátor Žigi může jít spát..
Sobotní ráno.. prší.. počasí s nízkými teplotami připomínající listopad.. horká sprcha je vykoupení a vousy jdou dolů.. vítej mexický knírku nabarvený navíc ještě řasenkou dle hesla „nebojme se ostudy daleko od domova“..
dorážejí poslední opozdilci a sobotní náročný program může začít kolektivní rozpravou s účastníky.. dovídáme se, že začínáme v blízké bývalé tovární hale, která byla upravená a přestavěná na naprosto vyjímečné a hardcore adrenalinové motokáry.. nikde jinde v ČR nepojedete přes klopenou zatáčku a šnekem až do třetího patra a pak z něj tunelem zase sešupem do přízemí.. dráha je rezervovaná na 2hoďky, takže mezitím se stihnou všichni vystřídat.. želbohu motokáry byly přiškrcené víc jak bývaly loni, a tak časové rozdíly na kolo nebyly tak velké a postavy s nižší váhou byly značně zvýhodněny.. lepším holkám se tedy podařilo jezdit srovnatelné časy jako většinou chlapů.. Radek Michna ale ujel všem o parník možná právě i díky své walterové váze..
Po odjetí se posádky vydaly na trať Mini rally dlouhou cca 80km. Itinerář byl psaný tradičně vyprávěcí formou jak z reklamní brožurky cestovní kanceláře o krásách Balkánského kraje.. ..stále prší.. po trase plníme 6 převážně tradičních úkolů spjatých víceméně s divokým západem a přilehlým Mexikem.. oběd v místním lokále s velkým nápisem na tabuli Mexická kuchyně.. měli jen fazole, ale české hotovky přišly k duhu.. Ondřejek se jako zodpovědný Čefův navigátor po páteční noci spravuje dvěma dvojitými rumy v kofole.. Odjíždíme spokojení a celkově dost unavení.. prochladlí a většina s akvárkem v botách a těšíme se už do kempu.. do sprchy.. do stanu.. do prdele pořád prší..
Cestu do kempu si zpestřil Scooby jedněma nechtěnýma, ale prý ukázkovýma hodinama do protisměru v Petrovických zatáčkách.. ale kam se hrabe Bittner!! Pecháčka zájezdu si totiž ten den vybral Čefo se svým pokusem jet na kruháči rovně a totálně rozštípal svůj 13“ široký disk o patník.. dalších vážných poškození auto naštěstí neutrpělo, takže se zdárně na dvou rezervních 145/70 R12 se doplížilo do Ovy.. (vypadal jak Hot rod.. vzadu široké hliníky 7x13 a vpředu plechy 4x12“)
Před touto nepříjemnou událostí jsme ještě hromadně v koloně dorazili na letiště, kde byl jako loni připraven paralelní slalom a po ukončení ještě pár head to head sprintů. Počasí ale nepřálo.. stále prší a fouká nepříjemný studený vítr.. do kempu dorážíme až po 19h..
Jelikož je nás tolik a páteční nouzová varianta se šoustánkem a NR stanem je kapacitně nevyhovující, přesouváme se i s grily a proviantem mimo kemp pro prostor nedalekého obecního sportovně-kulturního areálu, kde nacházíme velký krytý stan s lavicema.. ideální.. při vyhlášení se tam vměstnáme všichni zcela pohodlně.. grily rozestavěné po stolech zajišťují i trochu tepla navíc a napětí roste.. vyhlašuje se od konce, tak postupně uhasínají naděje většiny účastníků na některý z vavřínů, který byl odměněn i nádhernými sběratelskými kamiony galvanizovanými cennými kovy z produkce místní firmy.. Žigi moc děkujeme za hodnotné dary..
Následuje volná zábava.. stále prší.. nejspíš proto část účastníků odjíždí spát domů a tak zbytek si sesedne a začínají dlouhé debaty o tom co kde, kdy proč a za kolik.. vytahují se láhve rozličného obsahu a kvality.. třeba Čefo donesl láhev zelehé v placaté flašce, kterou měl 2 měsíce v práci na stole, ale neotevřel ji.. a tuhle historku jsme slyšeli později několikrát.. což bylo jasnou známkou zacyklení a blížícího se stádia „Honzíku postýlka“
ale neboj o moc jsi nepřišel předsedo.. za chvíli na to začal mluvit korejsky i Ondřejek a tak jsme ukončili zábavu a vydali se na kutě.. v noci chvíli neprší..
Ráno se probouzíme ovšem do starého známého zvuku dopadání kapek na stan.. louka značně rozbahněná.. tak bez nějakého velkého domlouvání všichni spontánně balíme stany a šoustánky.. uklízíme párty placy a probírá se alternativní program..
Stále prší.. jakmile jsou všichni sbaleni, vyrážíme v koloně do blízkého Merkur muzea.. zajímavé, že ty děravé plíšky a šroubky měly takový úspěch.. vytvořil jsem si teorii, kde všichni kdo si s tím v dětství hráli musí mít v současné době vystudovanou minimálně průmyslovku..
fascinující ovšem byl model Ocelového města z románu Vynález zkázy od Julese Vernea přes celou jednu velkou místnost.. k tomu se ty kovové profily stylově hodí..
Po shlédnutí jsme se rozloučili s Mini Severem a zbytek si udělal výlet do nedalekého polského městečka Kudowa Zdroj a dali si oběd v místní rybářské restauraci.. dali jsme si výtečného smaženého pstruha, jen Čefo ryby nejí (smolař), tak si dal pečené žebra.. škoda, že už ty kosti z poníka obíral někdo před ním, takže se nakonec zasytil až oběděm šampiónů.. a to bagetou z pumpy..
Cesta domů už byla poklidná.. stále prší.. jedeme v koloně 3 aut na ostravsko severní cestou přes Polsko.. poslední zastávka na parkovišti u Hrabyňského pomníku.. líbačka a hurá domů do vyhřátých postýlek a horkých koupelí..
Sedmý ročník přátelského setkání z fóra tentokráte něco ve stylu "Tenkrát na Balkáně" je za náma.. mám tu čest, že jsem nechyběl od samého začátku ani na jednom setkání a tak můžu zodpovědně říct, že lidi se kterýma se tam potkávám považuju už víc jak staré známé.. Díky moc Žigimu, Ivče, Minimikovi a dalším co přiložili ruku k dílu.. je to náročné a dělají to pro nás.. a proto můžu místopřísažně slíbit, že dorazím i příští rok i kdyby měly žáby padat.. Snad moc neprozradím o tématice, když si zanotuju.. „A šly panenky silnicí, silnicí, silnicí..“
PS: zážitků bylo tolik, že jsem zapomněl na dvě testovací jízdy.. Miniprdík mě nechal projet v Countrymanu SD, pěkně udělané SUV.. což jsem ale čekal, tak nic překvapivého.. Colic ale přivezl Fabii RS a z toho jsem byl na větvi jak ta škodovka jede.. parádní svezení.. jen škoda, že to "RS" u škodovky neznamená "páni inženýři pohrajeme si i s karosérií a lehce ji rozšíříme a upravíme, ať to stojí za to i designově.." to jediné mi vadí, že je to takové bez výrazu.. jinak interiér, jízdní vlastnosti a motor úžasné.. díky chlapci