Letošní rok je pro nás nějaký zakletý.. jednak prodělanýma operacema na kterých jsme se s Martinou prostřídali, ale i nešťastnou shodou termínů Mini a dalších akcí, kterých jsme se chtěli nebo museli zúčastnit. Výsledkem toho je smutný fakt, že srpen na krku a my se dostali jen na 2 Mini akce.. "Mini Race Day" a "Sraz fóra". O to více mně těší, že aspoň omluvenku na víkendový sraz se podařilo v práci zařídit. Bylo by smutné, kdybych přerušil šňůru teď už 12 účastí od nultého ročníku konaného v Říčanech v roce 2005.
Srazy z fóra jsou vyjímečné po mnoha stránkách, ale tou hlavní je, že se objeví vždy nejvíce "nových" tváří nebo tváří, které nezavítají nikam jinam na srazy přes rok. A tuto filosofii poznávat nově příchozí se snažím dodržovat už od nultého ročníku. Tedy poznávat ty co chtějí být poznáni. Co se aktivně účastní debat, sportovně-společenských akcí po rally a hlavně večerní afterpárty
Jasně.. se jménama mám trochu problém, ale nebojte přátelé tváře si pamatuju, tak příště spolu doladíme i ty jména. Teda pokud rovnou neuděláme ty jmenovky na trička anebo na designu startovní tabulky se nevyčlení volný bílý proužek, kde by se při registraci napsalo fixem jméno anebo nick startujícího.. A hned by bylo na srazu jasněji kdo je kdo
Letošní destinace u Humpolce (270km) nás přinutila se zamyslet jak na sraz.. jasně.. chtělo by to klasikem, ale vzhledem k tomu, že odjezd z domova se nám posunul až na 18:15, tak bychom dorazili asi tak se svítáním.. pokud vůbec.. vzhledem k dýchavičnosti motoru u Gulfu se snažím ho ušetřit dálniční monotónní vytočené jízdě, když mu na slalomech a okruzích dávám nepřiměřenou sodu.. navíc není pojízdný vozík.. Innocenti zase nemá najeté kilometry potřebné k zajetí nového motoru. Moje bledě modrá R53 je příliš tvrdá na naši slavnou D1, takže se nakonec spojilo příjemné s užitečným.. Vyrazili jsme na sraz pohodlným a úsporným Volvem, zatímco Kuboška jsme vyslali předem na Balkán a pověřili ho odvozem Martiny šedé R53 na sraz, která se toho času nacházela v Hradci Králové. Takže takový logistický oříšek a srazový vyšší level.. Na sraz pohodlně a auto si tam nechat dovézt.. Trošku mně Kubošek zklamal, že auto po cestě ještě neumyl, ale dobré zaměstnance aby člověk v dnešní době lucernou hledal..
takže když nic, mohli jsme si odvézt aspoň cenu za nejšpinavější auto, kdyby byla vyhlašována
Na sraz jsme dorazili docela v pohodě ještě za světla, takže nebyl problém rozeznávat kdo je kdo a se všema jsme se stačili pozdravit, popít a zaměstnat šikovnou blondýnku nesmyslnýma hrama s tyčinkama a chipsy až do půl třetí..
Pak se nám ji zželelo, když si zoufala, že musí vztávat brzo, aby nám mohla dělat snídani
A že byla výborná.. docela jsem se tam zasekal, až jsem zapomněl, že jedno z nutných věcí co je třeba udělat před rally je vyměnit "slicky" na přední nápravě za road legal gumy, ať už kdyby začlo pršet, tak kvůli silniční kontrole. Přeci nač dráždit hada bosou nohou. Takže jak jsem si to uvědomil a začal makat, zavelelo se k hromadnému odjezdu, který už tak nějak pravidelně nestíháme.. ani nevím kdy jsme byli naposledy členy nějaké spanilé jízdy v koloně.. nicméně.. díky zpoždění zaviněné dopravní nehodou a následnou kolonou na D1, kde uvázly některé posádky a pořadatelské vozy, jsme dorazili na náměstí v dostatečném předstihu, abychom si stihli prohlédnout auta a výzdobu posádek ve stylu Hoši od Bobří řeky a především jsme se celou hodinu mohli posmívat "Bobrovi ve vlastní šťávě" Worrymu, který nás odrovnal úžasným převlekem z Ali Expressu.. Nechápu jak to měli číňani ušité, že horní polovina těla mu byla na jeho extrémní výšku jak ulitá.. zatímco nohavice měl po kolena, ale to byl spíše plus v tom počasí
Tradičně nezklamala rodina Surmů jakožto příkladní skauti v origo stejnokrojích
Po odstartování rally nás trasa vedla nezvyklým šipkovým roadbookem krásnou krajinou lesů Vysočiny.. i úkoly byly příjemné a zábavné, jen úkol se zavázanýma očima dojet ke kolíku vnesl do naší posádky kapku rozkolu.. s fungl novou nezajetou měkkou spojkou ještě nebyl cit v noze, a tak navigační příkazy "jeď pomalu!, pomaleji!... proč stojíš?? nám přinesly trochu zklamání a tiché auto až do dalšího úkolu..
snažili jsme se, ale ztrátu už jsme nedohnali výše než na konečné 14.místo..
Oběd jsme sehnali v rekreačním středisku poblíž, kde jsme potkali opět onu mile potrhnou blonďatou servírku z předchozí noci, která nás vítala kapku zděšeným výrazem, který ale zmizel ve chvíli, když jsme ji ujistili, že k nim na oběd nejede celá kolona..
Stalo se dobrým zvykem, že po rally se odehrával tradiční fotbálek.. v posledních letech už diferencovaný na Classic vs. New. A vyhrávala většinou družina "FC Classic". Loni jsme bohužel vynechali, ale letos tým "Oxford New" posílil o nadějné borce a karta se obrátila.. Zajímavostí bylo nasazení některých z nás, kteří obětovali nejen své vycházkové kraťasy, ale i výstavní pedikúru a hráli na místním abrazivním povrchu naboso a ještě futsalovým balonem (nebo spíše medicinbalem). Ještě dnes našlapuju lehce opatrně, ty prasklé puchýře o sobě dávají znát
ale pár světlých momentů jsem si prožil.. výstavní gól roku, kdy jsem přeloboval angličanem o horní tyč extra dlouhého "bobra Worryho", tak ten si dám za rámeček.
Jelikož se fotbalové hřiště nacházelo příliš daleko a hluboko od místa vyhlašování, tak než jsem popadl dech, vyškrábal se nahoru a prožil oživující očistnou kúru ve sprchách, bylo po vyhlašování. Jistý si tím, že jsme nemohli nic vyhrát jsem byl ochuzel o slávu vítězů a o bezesporu napínavou nervydrásající dražbu původní ceny srazu: legendární "zlaté Vačky", kterou nahradila cena ještě parádnější a to "zlatý Dunlop na dřevěném podstavci", kterou si letos odvezla posádka "Lukino Kubošek a pes" (chápej Pitbull..Tomík). Podpisy vítězů již zcela zaplněná původní cena "Zlatá vačka" tedy po dramatické aukční bitvě bude vystavena a k vidění o všech státních svátcích a každého 29.února v Mini muzeu "OKCZ Garage" v Hradci Králové.
Pak už se rozhořela ta pravá srazová afterpárty. Výborná večeře dala poctivý základ tomu, aby alkohol příliš brzy nikoho nepřemohl a ať už na terase nebo později níže u srazového ohně, všude panovala dobrá zábava a bujará nálada.
Když jsme jako poslední opouštěli spalující žár u ohně, svítila krásná hvězdná obloha.. jaké však bylo náhlé a rychlé vystřízlivění, když se v noci spustil pořádný liják a my měli v autě naplno otevřenou panoramu, kterou jsem jen tak z lenivosti před spaním překryl osuškou napůl z prevence proti ranní rose..
, při pohledu na hvězdnou oblohu se mi nechtělo hledat klíče v proslulé "dámské kabelce".. v noci jsem je našel ale v rekordně rychlém čase, jak jsem v pyžamu stál pod proudy vody
Neděle už byla, jak bývá zvykem, balící a odjezdová.. Obdiv patří Pumikovi s Peťkou, kteří kdyby si to nenamířili na sraz za námi, ale ujeli to samé směrem na jih, tak ještě kousek a mohli se koupat ve slané vodě. Těm jsem tu cestu zpátky na Východní Slovensko vážně nepřál, ale o to raději jsme je všichni zase viděli. Pak už se začly rozprchávat i další posádky z blízka i daleka a den bezpochyby každý končil doma s nohama na stole, příjemně utahaný jak kotě.
Co na závěr? Nezbývá něž opravdu velký obdiv a pochvala pořadatelům za prima sraz v krásném prostředí. Poděkování patří i všem co na srazu spolupracovali, ale i těm co na sraz dorazili.. bez Vás by to přátelé minikáři taky nešlo.
Těším se na poslední víkend roku 2017, protože bude co? protože bude zase "Sraz fóra"!